Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Příchod roku 1987 registruje RUNNING WILD stále v plné síle a navíc na prahu změny, která měla (a také se tak bezpochyby stalo) zásadním způsobem změnit a ovlivnit celou budoucnost skupiny. V rodném Hamburgu obrazí Rolf Kasparek a spol. několik přístavních putyk a dochází k jednoznačnému a zajímavému závěru – piráti a pirátská image vůbec, to tu ještě nebylo! Na novince, ukryté pod prokletým pirátským jménem, pak RUNNING WILD na svém pomyslném škuneru vyplouvají na širý oceán a znovu se žaštiťují „Adrianem“, tedy maskotem, který je provázel už od debutu, čili důvěra mu je tudíž dána i pro „pirátské období“.
Dokonalý obrat v (abych tak řekl) filozofické rovině produkce kapely byl ovšem těsně spjat s dokončením obratu naznačeném již o album dříve a RUNNING WILD se stali jedněmi z nejoriginálnějších, nejpříjemnějších a zároveň nejsyrovějších heavy-speed metalistů světa. Kytarový tandem Kasparek – Moti si od prvního okamžiku evidentně padl do ucha, přede jako kolovrátek a album tak nabízí téměř učebnicově - vzorovou přehlídku toho, jak měla tahle hudba v roce 1987 vypadat. Počínaje úvodní, titulní a dnes již prakticky zlidovělou „Under Jolly Roger“ či rovněž ve středním tempu vedenou „Raise Your Fist“, přes vypalovačky „Beggar´s Night“ nebo „Merciless Game“, až po motorkářskou „Raw Ride“ (vzpomínám si jak mě a mému kamarádovi, kteří jsme při úplně prvním poslechu téhle desky stále ještě neměli občanky, naprosto šokujícím způsobem utkvělo, kterak v mezihře téhle skladby Rolf vykřikne „Fuck You!“, což jsme si pochopitelně v předtuše jakési zajímavosti poté nechali od starších spolužáků přeložit a ten český význam nám úplně vyrazil dech), tam všude jsou kasparkovci melodicky různobarevní jako skleněná mozaika a člověk jen žasne, kde že se tolik té pestrosti bere.
Kytary si doslova do písmene vrní pod živelnou energií bijícím riffostrojem a neméně tak i při nápadité práci se sugestivními sóly, dávajícími jasně najevo, že člověk, který držel v ruce skladatelskou taktovku (což jest samozřejmě „Jeho Rolfstvo“), prostě poctivě přemýšlel a ne jen zamáznul prostor mezi druhým zopakováním refrénu a třetí slokou nicneříkající x-tou variací na přejetí kytarového krku tam a zpátky. A pěkně pospolu s razantní rytmikou a znovu mrazivým Kasparkovým vokálem (slyšte jeho táhlé a mrazivé zvýrazňování hlásky „s“ v refrénu skladby „Land Of Ice“) je to přímo k zbláznění.
Černý prapor s lebkou a zkříženými hnáty byl prostě definitivně vztyčen, svět se mohl začít třást, neb množství prachu uložené v podpalubí bylo nevídané, a když měl člověk to štěstí a stanul vpodvečer náhodou při břehu některého ze světových oceánů, mohl zaslechnout, jak si jeho zpěněné vlny monotónně šeptají … Jolly Roger … Jolly Roger … Jolly Roger …
10 / 10
Blood On Blood (2021)
Crossing The Blades (EP) (2019)
Rapid Foray (2016)
Resilient (2013)
Shadowmaker (2012)
The Final Jolly Roger (DVD/2CD) (2011)
Rogues En Vogue (2005)
20 Years In History (2003)
Live (2002)
The Brotherhood (2002)
Victory (1999)
The Rivalry (1998)
Masquerade (1995)
Black Hand Inn (1994)
Pile Of Skulls (1992)
The First Years Of Piracy (The Best Of) (1991)
Blazon Stone (1991)
Wild Animal (EP) (1990)
Death Or Glory (1989)
Port Royal (1988)
Ready For Boarding (Live) (1988)
Under Jolly Roger (1987)
Branded And Exiled (1985)
Gates To Purgatory (1984)
Vydáno: 1987
Vydavatel: Noise International
Stopáž: 35:06
Produkce: Dirk Steffens, Rolf Kasparek Studio: Soundhouse Studio/Hamburg
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
