OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
RUNNING WILD - Under Jolly Roger
Příchod roku 1987 registruje RUNNING WILD stále v plné síle a navíc na prahu změny, která měla (a také se tak bezpochyby stalo) zásadním způsobem změnit a ovlivnit celou budoucnost skupiny. V rodném Hamburgu obrazí Rolf Kasparek a spol. několik přístavních putyk a dochází k jednoznačnému a zajímavému závěru – piráti a pirátská image vůbec, to tu ještě nebylo! Na novince, ukryté pod prokletým pirátským jménem, pak RUNNING WILD na svém pomyslném škuneru vyplouvají na širý oceán a znovu se žaštiťují „Adrianem“, tedy maskotem, který je provázel už od debutu, čili důvěra mu je tudíž dána i pro „pirátské období“.
Dokonalý obrat v (abych tak řekl) filozofické rovině produkce kapely byl ovšem těsně spjat s dokončením obratu naznačeném již o album dříve a RUNNING WILD se stali jedněmi z nejoriginálnějších, nejpříjemnějších a zároveň nejsyrovějších heavy-speed metalistů světa. Kytarový tandem Kasparek – Moti si od prvního okamžiku evidentně padl do ucha, přede jako kolovrátek a album tak nabízí téměř učebnicově - vzorovou přehlídku toho, jak měla tahle hudba v roce 1987 vypadat. Počínaje úvodní, titulní a dnes již prakticky zlidovělou „Under Jolly Roger“ či rovněž ve středním tempu vedenou „Raise Your Fist“, přes vypalovačky „Beggar´s Night“ nebo „Merciless Game“, až po motorkářskou „Raw Ride“ (vzpomínám si jak mě a mému kamarádovi, kteří jsme při úplně prvním poslechu téhle desky stále ještě neměli občanky, naprosto šokujícím způsobem utkvělo, kterak v mezihře téhle skladby Rolf vykřikne „Fuck You!“, což jsme si pochopitelně v předtuše jakési zajímavosti poté nechali od starších spolužáků přeložit a ten český význam nám úplně vyrazil dech), tam všude jsou kasparkovci melodicky různobarevní jako skleněná mozaika a člověk jen žasne, kde že se tolik té pestrosti bere.
Kytary si doslova do písmene vrní pod živelnou energií bijícím riffostrojem a neméně tak i při nápadité práci se sugestivními sóly, dávajícími jasně najevo, že člověk, který držel v ruce skladatelskou taktovku (což jest samozřejmě „Jeho Rolfstvo“), prostě poctivě přemýšlel a ne jen zamáznul prostor mezi druhým zopakováním refrénu a třetí slokou nicneříkající x-tou variací na přejetí kytarového krku tam a zpátky. A pěkně pospolu s razantní rytmikou a znovu mrazivým Kasparkovým vokálem (slyšte jeho táhlé a mrazivé zvýrazňování hlásky „s“ v refrénu skladby „Land Of Ice“) je to přímo k zbláznění.
Černý prapor s lebkou a zkříženými hnáty byl prostě definitivně vztyčen, svět se mohl začít třást, neb množství prachu uložené v podpalubí bylo nevídané, a když měl člověk to štěstí a stanul vpodvečer náhodou při břehu některého ze světových oceánů, mohl zaslechnout, jak si jeho zpěněné vlny monotónně šeptají … Jolly Roger … Jolly Roger … Jolly Roger …
Diskuse: 7 příspěvků
10 / 10
Diskografie
Blood On Blood (2021)
Crossing The Blades (EP) (2019)
Rapid Foray (2016)
Resilient (2013)
Shadowmaker (2012)
The Final Jolly Roger (DVD/2CD) (2011)
Rogues En Vogue (2005)
20 Years In History (2003)
Live (2002)
The Brotherhood (2002)
Victory (1999)
The Rivalry (1998)
Masquerade (1995)
Black Hand Inn (1994)
Pile Of Skulls (1992)
The First Years Of Piracy (The Best Of) (1991)
Blazon Stone (1991)
Wild Animal (EP) (1990)
Death Or Glory (1989)
Port Royal (1988)
Ready For Boarding (Live) (1988)
Under Jolly Roger (1987)
Branded And Exiled (1985)
Gates To Purgatory (1984)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 1987
Vydavatel: Noise International
Stopáž: 35:06
Produkce: Dirk Steffens, Rolf Kasparek Studio: Soundhouse Studio/Hamburg
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
HODNOCENÍ
Počet čtenářských hodnocení: 33
VLOŽIT HODNOCENÍ
MŮRA - Needle Cathedral
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
SILO - Druhá řada
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
CYANIDE GRENADE - Cannibal Era
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
MANY EYES - The Light Age
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
American Primeval
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
FU MANCHU - The Return Of Tomorrow
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.